Od výsměchu ke králi Wall Street. ETF slaví 50 let, během nichž proměnily svět investic

Lucie Horáková · 21.8.2026

Zpočátku byly všem pro smích. Dnes jsou indexové fondy dominantním hráčem investičního světa, kterého nelze přehlédnout. Přestože v současnosti ovládají více než polovinu devizových i akciových fondů v USA, v historii byly nepochopeny na obou extrémech svého vývoje.

Tento měsíc uplynulo přesně 50 let od založení Vanguard First Index Investment Trust (dnešního Vanguard 500), který poprvé v historii umožnil běžným drobným investorům pasivně vlastnit akcie z indexu S&P 500.

Nelákavý začátek zvaný „Bogleovo šílenství“

Začátky tohoto průlomového konceptu byly kdekoli, jen ne slavné. Zakladatel společnosti Vanguard, Jack Bogle, dokázal při spuštění fondu vybrat pouhých 11 milionů dolarů – zhruba desetinu toho, v co doufal. V finančních kruzích se projektu posměšně přezdívalo „Bogle’s Folly“ (Bogleovo šílenství).

Prodát lidem myšlenku, že nabídnout jim „průměrný výnos trhu“ je skvělá příležitost, se ukázalo jako nelehký úkol. A to i přesto, že poplatky u tehdy běžných, aktivně spravovaných fondů byly výrazně vyšší.

„Trvalo velmi dlouho, než si lidé uvědomili, jak obrovskou roli hrají náklady,“ vysvětluje Rodney Comegys, šéf investic ve Vanguard Capital Management.

Bogle však měl dobré důvody věřit, že se koncept nakonec prosadí. Akademické studie čím dál častěji ukazovaly, že je téměř nemožné dlouhodobě porážet trh. Na počátku 70. let se tato myšlenka začala dostávat i do širšího povědomí. Burton Malkiel ve své slavné knize Náhodná procházka po Wall Street s nadsázkou poznamenal, že „opice se zavázanýma očima, která hází šipky na finanční stránky novin, by dokázala sestavit portfolio stejně dobré jako tým odborníků“.

Dominance, která nepolevuje

Nejpozoruhodnější na pasivním investování je však to, že si svou výhodu udržuje i dnes, kdy ovládá nadpoloviční většinu amerického fondového kapitálu. Mnozí analytici přitom očekávali, že jakmile pasivní fondy narostou, aktivní manažeři najdou na menším, neefektivním zbytku trhu mezery a začnou indexy opět porážet.

Opak je pravdou. Podle dat S&P Global dokázalo v posledních 15 letech porazit index S&P 500 pouhých 10 % amerických podílových fondů zaměřených na velké firmy.

Příliš velké na to, aby prohrály?

Obrovský úspěch indexového investování však přináší i novou kritiku. Objevují se hlasy, že indexové fondy jsou již tak velké, že vyhrávají tak nějak „ze setrvačnosti“. Jakmile do nich na automatickou pilotáž přitékají peníze (např. z amerických důchodových spoření 401(k)), fondy nakupují akcie bez ohledu na jejich reálnou cenu – pouze podle jejich váhy v indexu.

Aktivní manažeři pak stojí před dilematem: buď budou index kopírovat a stanou se zbytečnými, nebo budou sázet na menší firmy, které však netěží z tak masivního přílivu pasivního kapitálu.

„To je nesmysl,“ namítá Comegys. Pokud by na trhu vznikala skutečná deformace cen, aktivní manažeři by měli naopak obrovskou příležitost jí využít. Zároveň upozorňuje na druhý extrém moderní doby: na světě dnes existuje více indexů než samotných akcií. „Můžete ten salám nakrájet až příliš natenko. Na měřítku zkrátka záleží,“ dodává.

Právě obrovské měřítko a objem spravovaných peněz dává dřívějším dravcům, jako je Vanguard, obrovskou konkurenční výhodu. Založit dnes nový, ještě levnější fond na S&P 500 s cílem přetáhnout zákazníky, by bylo zkrátka bláznovství.

Jaká bude budoucnost pasivního věku?

Překvapením následujících padesáti let tak může být fakt, že pro drobnou investiční veřejnost vzniknou ještě lepší podmínky. Díky Bogleově revoluci se poplatky blíží k nule a burzovně obchodované fondy (ETF) fungují s maximální efektivitou.

Hlavním Bogleovým přínosem totiž nebylo nějaké kouzlo skryté v jednom konkrétním indexu S&P 500, ale samotný princip pasivní výhody. Pokud by se stalo, že tradiční benchmarky budou až příliš populární pro své vlastní dobro, drobný rozdíl v poplatcích ztratí na významu a prostor se otevře pro širší a rozmanitější spektrum pasivních strategií.

Akcie zmíněné v článku

Další články